Jiří Mahdal shodil 52 kilogramů. Pomohli i odborníci z FN Olomouc a výzva 10.000 kroků

5. 10. 2022

Cílem výzvy 10.000 kroků není ujít každý den tento (pro někoho možná nepředstavitelný) počet kroků, ale chodit. Chodit častěji než doteď. Chodit v rámci běžných dnů místo toho, abyste jezdili. Chodit pro odpočinek těla i duše, chodit pro radost i zdraví. Chodit kvůli sobě i kvůli ostatním. Chodit pro lepší město i vztahy s kamarády. Zkrátka oživit to, na co jsme možná už zapomněli.

Že má výzva 10.000 kroků smysl a je našemu zdraví prospěšná, dokládá i příběh Jiřího Mahdala, 38-letého muže ze Zábřehu, který díky výzvě, díky pomoci odborníků z FN Olomouc a samozřejmě díky vlastnímu úsilí a podpoře rodiny a přátel dokázal snížit svou váhu o celých 52 kilogramů. A nejde jen o váhu samotnou, nýbrž o sebedůvěru, sebeúctu, chuť do života… Přečtěte si jeho příběh vyprávěný manželkou Lucií.

Jiří Mahdal, 38 let, Zábřeh, Gastrický bypass a tubulizace žaludku
Manželka Lucie, dcery Laura (12) a Julie (7)

  • Jiřímu Mahdalovi se podařilo snížit váhu o celých 52 kilogramů

 

Každý, kdo Jirku zná, jej popisuje podobně. Jako člověka, kterého úsměv neopouští. Žije humorem, rád baví své přátele, miluje svou rodinu. V mládí sportoval, velmi rád plaval a když netrávil čas v bazéně, trávil ho na kole či výukou sebeobrany. Po nástupu do zaměstnání na Městský úřad v Zábřehu ubylo času, který sportu věnoval. V té době vážil přibližně 100 kilogramů.

Rodinné dispozice (extrémní obezita), nedostatek pohybu i záliba v dobrém jídle se začaly velmi rychle projevovat. Za řešení považoval různé druhy diet, detoxů, omezení. To s sebou neslo vždy stejný výsledek - jojo efekt. On sám s oblibou říkával, že je výsledkem jojo efektů. Zhubl deset kilo, zanedlouho jich přibral dvacet. Přistupoval k tomu s humorem sobě vlastním, koupilo se oblečení o jedno X větší a bylo „po problému“. K životní změně ho nenutil ani jeho zdravotní stav. Neměl problémy s tlakem, krevní testy byly v pořádku, o štítné žláze nemluvě. Byl prostě „jen“ silný. I přesto byl a je neskutečně obratný. Do dneška si střihne salto či provaz bez rozcvičení.

Minulý rok byla vyhlášena celonárodní výzva 10.000 kroků, do které se zapojilo i město Zábřeh. Jirka se zaregistroval a stal se nejtěžším účastníkem v celé rámci republiky. V té době mu to už možná začalo vrtat hlavou. Začala jsem čím dál více vnímat omezení, která celé naší rodině přinášela jeho váha. Nemohli jsme plnohodnotně sportovat (neudýchal by to), nemohli jsme chodit na koupaliště (všichni by na něj koukali), nemohli jsme do kina (nevejde se do sedačky), nemohli jsme v létě na zahrádku v restauraci (mají tam plastové židle) atd. Výmluvy, výmluvy, výmluvy. Pochopila jsem, že sami už to opravdu nezvládneme.

O vyhledání odborné pomoci nechtěl ale ani slyšet. „Proč? Vždyť to zvládnu sám. Začnu od pondělí, od nového měsíce, od zítřka…“ Připadalo mi, že možnost odborné pomoci bral jako svou porážku, nebo uvědomění, že něco nezvládl. Naštěstí nakonec svolil k návštěvě obezitologie ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Po první návštěvě v únoru letošního roku byl velmi překvapený - nikdo se na něj nedíval přes prsty, nikdo si na něj neukazoval, vnímal velmi silnou podporu a okamžitě mu bylo nabídnuto několik možností řešení. Při prvním měření váha ukazovala 197 kilogramů při výšce 183 centimetrů. Snad poprvé v životě ho přešel humor, který ale nahradila sestřička slovy: „Pane Mahdal, tak to ještě nejste rekordman!“

  • Jiří Mahdal s rodinou

 

Vnímala jsem jeho zklidnění díky přístupu paní doktorky Cibičkové, díky úsměvu a „vyřídilce“ její skvělé sestřičky, která nás informovala o projektu BARI klub. Právě tam jsme se dozvěděli o nejefektivnějším a dlouhodobě udržitelném řešení obezity, seznámili se s chirurgem, lékaři, nutričními terapeutkami i s lidmi, kteří bariatrickou operaci absolvovali. Dozvěděli jsme se všechna pro a proti a já jsem byla překvapena z individuálního přístupu ke každému účastníkovi.

Paní doktorka pak nastartovala proces vyšetření a konzultací, které musí každý pacient před zákrokem absolvovat (nutriční terapie, psychologické vyšetření, gastroskopie, ultrazvuk). Velký důraz se ale kladl i na to, aby pacient před zákrokem zhubl alespoň pět kilogramů.

Všechna vyšetření, která v březnu absolvoval, dopadla skvěle. Další výzvou bylo tedy stanovit termín zákroku a „něco zhubnout“. V té době měl Jirka problém vyjít do prvního patra, schody v práci zdolával výtahem, do obchodu se dopravoval jedině autem. Jeho skvělý pracovní kolektiv ho ale namotivoval, takže se přihlásil v týmu do dubnové výzvy 10.000 kroků. Abychom to okořenili, přihlásil se i celý náš odbor (oba pracujeme na městském úřadě) a interně jsme „bojovali“ proti sobě (a vlastně tím všichni udělali tolik pro své zdraví).

Jirka si dal jasný cíl - denně ujít minimálně deset tisíc kroků. A to se mu dařilo. Odhodil stud, chopil se trekingových holí a každý den si to štrádoval po městě. Místo výsměchu, který očekával, se dočkal krásných reakcí podpory a uznání. Poté přišlo rozhodnutí primáře Vojenské nemocnice Olomouc, kde se zákrok provádí - nástup na bariatrickou operaci dne 1. května. Prochodil se tedy až do konce výzvou Deset tisíc kroků a díky ní nastupoval na zákrok o třináct kilo lehčí.

  • Na bariatrickou operaci nastoupil Jiří Mahdal 1. května.

 

Dnes, po necelých 6 měsících, je z něj doslova jiný člověk. Užívá si toho, že konečně může - jít na bazén, sednout si do plastové židle, jít společně do kina a nemuset si sedat na dvousedačku, obléct si deset let starý svatební oblek. Užívá si pohyb a vybírá si nové kolo (málokdo ví, že kola se vyrábí do 150 kilogramů). V červenci jsme slavili mínus padesát kilo a Jirka jede dál!

Přál by si dostat se na 110 kilogramů a je odhodlaný to dokázat. Záda mu totiž kryje úžasný tým olomoucké fakultní nemocnice v čele s MUDr. Cibičkovou, jeho přátelé, kolegové i rodina. Byl by moc rád, kdyby jeho příběh pomohl byť jen jednomu dalšímu člověku vrátit se do plnohodnotného života.    

Aktuální váha: 145 kg. Stav: veselý, usměvavý, spokojený.

 

Za laskavé poskytnutí videa srdečně děkujeme Lucii Mahdalové.