Ambulance aktivního zdravíFakultní nemocnice Olomouc

Jsem nemocničním a hospicovým kaplanem. Mám více jak desetiletou praxi v nemocnici, a v současné době působím v mobilním hospici.

Potkávám se s lidmi, kterým do jejich života vstoupila nemoc, bolest a utrpení. Nevím proč se tak právě v jejich životě děje a nemám odpověď na všechny otázky.  Věřím, že i těžká životní situace má svou hodnotu a význam, a že život každého z nás má nějaký přesah a smysl. Ke každému člověku přistupuji s respektem k jeho hodnotám a situaci.

Pacientům a jejich blízkým nabízím prostor pro rozhovor a naslouchání, ale také oporou při hledání toho, co je možné v jejich náročné situaci dělat.

Zdravotníkům mohu nabídnout podporu v jejich službě a také pomoc při sdělování nepříjemných zpráv.   

• Proč jste si vybral vaši profesi a splnila praxe Vaše představy a očekávání?

V mém případě to nebyl úplně cílený a záměrný výběr – spíše dlouhá řada na sebe navazujících kroků, původně ve své provázanosti nepředpokládaných. Ke garantování studijního programu rekreologie jsem se dostal přes filosofii tělesné kultury, k níž jsem zpočátku přistupoval s povýšeným despektem: královna myšlení a kotrmelce? Záhy jsem však byl vyveden z omylu. Vždyť tělo a tělesnost, pohyb, hra, prožitek, to vše jsou navýsost filosofická témata, v jejichž hlubším promýšlení jsem našel veliké zalíbení. Dlouhá léta jsem jako dobrovolník pracoval s Prázdninovou školou Lipnice, organizující zážitkové kurzy s nabídkou prožívání volného času nejenom radostně, ale také smysluplně. Propojení obou sfér se pak snoubí v úsilí inspirovat studenty k úvahám o volném čase, aktivním životním stylu a pohybové aktivitě, se zaměřením na holistické chápaní lidského života.

• Co vás na práci ve vašem oboru nejvíce přitahuje, baví?

Obojí rozměr akademické práce, totiž diskuse se studenty i bádání nad svobodně zvolenými tématy. Díky dlouholetým studiím několika oborů (na pedagogické a posléze filosofické fakultě) jsem si zamiloval sílu a krásu slova, schopného postihnout a vyjádřit inspirativní ideje. Rád čtu odborné texty, soutěžím v pomyslné hře o to, jestli mnou formulované příspěvky mohou být publikované v nejkvalitnějších oborových časopisech. Snažím se apelovat na studenty, aby vnímali hloubku svých výpovědí, aby se nepoddávali tlaku hučícího davu a povrchních sdílení sociálních sítí a proměnili ploché vyjadřování v argumentačně podložené výpovědi. Nutím je, aby si přečetli úryvky z filosofické i religionistické literatury. V tomto soutěživém zápase často prohrávám, ale někdy je kolegiální debata opravdu povznášející duchaplnou chvílí.

• Co děláte ve volném čase?

Volný čas mi v dětství formovaly Rychlé šípy a foglarovky, stejně jako oddílová výchova: aktivita a nikoliv pasivita, síla vrstevnického kolektivu, úchvatnost přírody, magické chvíle táborových ohňů... Mám opravdu veliké životní štěstí, že se už několik desetiletí mohu pohybovat v přátelském společenství aktivních lidí. Proto s nimi a s našimi rodinami jezdíme každý rok na vodu, letos na začátku června jsme si užili Ploučnici. Párkrát jsme byli na mořských kajacích. V létě na tábor, obvykle na louku pod tee-pee, ale několikrát jsme nacvičili autorské divadlo a pěšky putovali krajinou s večerními představeními. V zimě samozřejmě lyže, běžky v posledních letech zanedbávám, ale mám velmi silné a mnohokrát opakované zážitky se sněžnicemi. Ani ve chvílích rodinného soužití se nechceme nudit. Přestože dvě z našich tří dětí jsou již vysokoškoláci, projedeme si společně Peloponés, abychom si užili kolébku evropské kultury, Delfy, Olympii, Korint, Athény... Starořecká idea propojení těla a ducha mě opravdu fascinuje. Pokud jsem však sám, podléhám často zápecnictví, takže vlastně využívám jenom nordic walking a rotoped, hlavně kvůli uvolnění četbou přeplněné hlavy.

• Jaký je Váš vlastní recept na aktivní zdraví?

Z předešlé odpovědi je patrně zřejmé, že ctím rozmanitost a intenzitu. Od táty jsem už v dětství převzal radu o "povyražení ze všednosti", odborně se to dá pojmout jako odlišení každodenního obstarávání a svátečního času charakterizovaného jinakostí. A ta jinakost může být velmi různorodá, takže vedle aktivity občas potřebuji i zklidnění a ztišení, po společenském ruchu se někdy zavřu do samoty, od počítače uteču do lesa nebo alespoň posedím se sklenkou vína na terase v zahradě. Myslím, že sedm mudrců opravdu sdělilo to podstatné imperativem "ničeho příliš". Aktivní zdraví tedy vnímám jako intenzivní a rozmanité prožívání přidržující se ve všem ctnosti uměřenosti.